Královský verdikt

     ,,Víš, proč jsi tu?'' promluvil, když se mu podařilo spustit nahrávání. Tiše jsem si ho prohlížela. Mohlo mu být kolem padesáti let. Vypadal jako dost zkušený policista. Vlasy měl prošedivělé snad jen na spáncích. Určitě patřil mezi ty šťastlivce, kteří byli velice zachovalí. Medově hnědé oči, kolem kterých se začaly dělat vrásky, si mě pátravě prohlížely. Rty měl semknuté do úzké linky, jako by byl on ten u výslechu a odmítal promluvit.

     ,,Ano,'' řekla jsem tak klidným hlasem, že se na mě podezíravě zahleděl. Jakoby mě chtěl tím pohledem probodnout. Na ty pronikavé oči muselo letět hodně dívek. I na svůj pokročilý věk byl velice přitažlivý. Úhledně srovnaný límeček košile, která byla pečlivě vyžehlená. Tmavě hnědé sako, které bylo jako nové.

     ,,Mohla by si to objasnit?'' pokračoval ve výslechu.

  ,,Objasnit?'' zopakovala jsem a on tiše přikývl. Zůstala jsem zkoumat jeho tvář. Přemýšlela jsem, zda-li má ženu. Možná dokonce děti. To by vysvětlovalo, proč trval na tom, že mě bude vyslýchat právě on sám.

    ,,Máte ženu?'' zeptala jsem se tiše. Sledovala jsem, jak ho má otázka překvapila. Chvíli se na mě jen díval, než sáhl do kapsy. Čekala jsem, co z něj vypadne, ale v žádném případě jsem nečekala, že vytáhle svou peněženku. Pomalu ji otevřel a opatrně vytáhl malou fotku. 

    ,,Tohle je Margaret,'' objasnil mi a podal mi její obrázek. Vzala jsem si ho a schválně se dotkla jeho ruky. Měl je dost chladné i na to, že v té místnosti nebylo žádné topení. Vzhlédla jsem k němu, ale to už své ruce stáhl zpět ke svému notesu.

     Po chvilce jsem se konečně podívala na tu ženu. Mladá, štíhlá brunetka se na mě s úsměvem dívala z poničené fotografie. Vlasy dlouhé kousek pod ramena. Velké zelenohnědé oči a plné rty. Musela být alespoň o deset let mladší než-li on.

     ,,Je krásná,'' poznamenala jsem. ,,Jak dlouho s ní jste?'' Pokračovala jsem v osobních otázkách, které ho poněkud znervózňovaly, ale neměl problém mi na ně odpovědět.

     ,,Dvacet let,'' ukázal na fotografii, ,,manželé jsme deset let.'' Vzal si ode mě fotku a opatrně ji vrátil do peněženky. Byla černá a zcela jistě kožená.

     ,,Poznali jste se, když vám bylo kolem třiceti, že? Jí mohlo být tak dvacet.'' Udiveně na mě zíral. ,,Milujete ji?''

     ,,Ano,'' odpověděl bez sebemenšího zaváhání.

  ,,Bojí se o vás? Jezdíte k případům vrahů, nemá strach, že jednou skončíte mezi oběťmi?'' Na to mi neodpověděl. Zůstal na mě jen mlčky hledět. Potom si něco poznamenal do poznámek.

     ,,Mohla by si mi říct něco o své rodině?'' obrátil se na mě. Nad jeho otázkou jsem se pousmála. Věděla jsem, co chce slyšet. Očekával srdcervoucí příběh o tom, jak na mě byli strašně zlí, nebo naopak šíleně hodní.

     ,,Nevím o nich vůbec nic,'' řekla jsem naprosto chladně a naklonila se k němu blíž. Opřela jsem se lokty o plechový stůl. Z mě neznámého důvodu udělal totéž. Naklonil se ke mě a očekával, co dalšího mu povím. Když jsem zůstala mlčet, bylo na něm, aby pokračoval.

     ,,Nic o nich nevíš?''

     ,,Ano, matka mě dala k adopci hned, co jsem se narodila. V rodném listě mám jen jména svých adoptivních rodičů.''

     ,,Zkoušela jsi je někdy najít?'' Nedal mi ani šanci se nad něčím zamyslet a hned položil další otázku.

     ,,Ne,'' řekla jsem trochu podrážděně. ,,Hledal byste někoho, kdo o vás tak moc nestál, že se vás zbavil dřív, než vás viděl?'' Zůstal na mě zaskočeně zírat. Nic podobného rozhodně nečekal. ,,V kolonce biologický otec stojí neznámý a v kolonce biologická matka neznámá. Řekla bych, že pokud by se mnou chtěli komunikovat, nezmizeli by.''

     ,,Kdy ti Katrin a Michael řekli, že nejsi jejich biologická dcera?''

    ,,Nikdy mi to netajili,'' objasnila jsem další z jeho přihlouplých otázek. Ovšem podle jeho výrazu jsem pochopila, že tato odpověď mu rozhodně nebyla dostatečná. ,,Mí rodiče ke mě byli vždy otevření. Přiznali, že nejsou biologičtí rodiče, ale dokazovali mi, že mě milují, jako by tomu tak nebylo.''

     ,,Řekli ti, proč se rozhodli pro adopci?''

     ,,Ano, jak jsem řekla, nic mi netajili. Katrin prodělala rakovinu hned dvakrát. Při první přišla o prsa, u druhé o dělohu. Zvažovala náhradní matku, ale potom si vzali mě.''

     ,,Jaký byl váš vztah?''

    ,,Zcela obyčejný. Byla jsem jejich holčička a oni mí rodiče. Měli jsme velice dobré vztahy.''

     ,,Takže v rodinném kruhu jste neměli žádné problémy.'' Zkonstatoval, ale tam jsem ho zadržela. Nechápavě se na mě zadíval a očekával, co mu k tomu ještě povím.

     ,,Matka Mikea,'' pronesla jsem, ,,napadla mámu.''

     ,,Prosím?''

     ,,Na oslavě mých desátých narozenin. Byly v kuchyni. Máma chystala kávu a ona tam byla s ní. Když máma začala krájet dort, bodla ji do ruky.''

     ,,Tvá babička...''

     ,,Nebyla to má babička,'' zavrčela jsem. ,,Ta ženská mě nenáviděla. Nenáviděla mámu za to, že si mě vzala a brala jako vlastní.''

     ,,Co se stalo?'' řekl opatrně.

     ,,Vešla jsem tam právě ve chvíli, kdy mámu bodla. Vyjekla jsem a to přivolalo tátu. Nikdo ještě nedorazil. Byli jsme v domě sami. Jen my a ta ženská.''

     ,,Ostatní? Kdo měl dorazit?''

     ,,Mámy rodiče a její bratr s rodinou.''

     ,,Co jste dělali po tom incidentu?'' Snažil se působit klidně, ale tušil, že se dostáváme na temná místa.

     ,,Táta mě vzal do náruče, aby mě uklidnil. Máma si krvácející ruku zabalila do utěrky a přišla k nám. Dívali jsme se na tu ženskou, která ve tváři měla už jen hrůzu. Udělala tu největší chybu na světě, která měla být taky její poslední.''

     Zůstal na mě zamlkle zírat. Pokoušel se sám domyslet ten příběh, ale byl na to příliš krátký. Jeho mysl byla omezena jeho logickým myšlením. Tušil, co se mohlo stát. Mohl předpokládat, jak ten příběh pokračoval, ale nemohl to pochopit.

     ,,Její chyba byla, že tě nenáviděla, že? A taky to, že ublížila Katrin.'' Snažil se získat další kousky skládačky, ale nemohl pochopit, co provedla. Jeho mysl to nebyla schopná pojmout.

     ,,Ne, to bylo jen drobné provinění.'' Rozesmála jsem se. Při pohledu na jeho bledou tvář jsem se nedovedla ubránit smíchu.

    ,,Stále to nechápete. Hledáte odpovědi v logice, ale nenajdete je tam. Dokážete mi vysvětlit logickou cestou,proč Margaret milujete?''

   ,,Nejde to logicky vysvětlit,'' řekl to velice tiše, jakoby se bál, že je to špatná odpověď. ,,Zkusila bys mi nastínit, co se stalo? Čím se provila?''

     ,,Krále můžete nenávidět. Můžete nenávidět i to, co král miluje. Ale nikdy králi nesmíte brát to, co je jeho. Král nepotřebuje být milován a oslavován. Král může být nenáviděn a budit ve vás strach, nejistotu a paranoii.''

     ,,Kdo je ten král?'' zeptal se s pohledem upřeným do mých očí.

    ,,Pokusila se okrást krále o to, co miloval. Udeřila královu achillovu patu a musela za to zaplatit. Táta ji svázal ve sklepě v malé komoře. Ošetřil mámě ruku a v klidu jsme připravili poslední drobnosti.''

    Nevěřícně na mě zíral. Znovu si četl obvinění, proč mě sem přivedli a snažil se pochopit, co se tu vlastně děje. Předvedli mě za napadení policisty před bankou, která byla hodinu na to vykradená. Chtěli zjistit, co se stalo. Zda jsem někoho neviděla. Jenže ta malá holka se právě doznává k hrůznému činu, který se stal před devíti lety.

    ,,Oslava skončila. Všichni odjeli a tehdy nastal čas potrestat tu ženskou, která si znepřátelila krále.Vešli jsme do sklepa. Máma zamkla dveře a chytila mě za ruku, zatímco táta šel pro vlastní matku.''

     ,,Omlouvám se, že tě přerušuji, ale... Stalo se někdy dřív něco podobného?'' Jeho hloupý dotaz jsem se rozhodla ignorovat. Chtěla jsem mu barvitě popsat, co ji potkalo.

     ,,Byla přivázaná ke stěně. Ruce rozpažené a pevně svázané, aby se nemohla pohnout. Nohy jsme jí samozřejmě také přivázaly, aby nás nemohla nijak ohrozit.'' Zvedla jsem k němu své modré oči a mile se na něj usmála. V tu chvíli v něm ten pocit nejistoty a děsu zesílil.

     Díval se na tu devatenáctiletou dívku, která se zdála být tak nevinná. Mladičká tvář, velké modré oči, milý úsměv. Dlouhé blond vlasy, ve kterých bylo pár barevných pramínků v pastelových odstínech. Drobná postava. Právě v tom tkvělo to největší nebezpečí.

     ,,Máte rád kreslení?''

     ,,Ano, věnoval jsem se umění,'' přisvědčil a udělal si další poznámku.

    ,,Potom se vám tohle bude velice zamlouvat,'' usmála jsem se na něj. Dobře jsem si všimla, jak se z jeho očí vytrácí lesk. Z tváří mu utíkala barva.

     ,,Vzali jsme fixu a použili ji jako plátno. Měla povolenou kůži na tvářích. Šlo na ní dost poznat, že už není nejmladší, ale to přece není problém. Udělat pár kosmetických změn nebude nic těžkého. Odstávající uši? Žádný problém. Páni, povislá prsa? To zachrání krásné implantáty. No, co je to tady? Dáma si ani ráda dopřeje, ale to přece nevadí. A taky ji zlobila kolena. A málem bych zapomněla na tu povislou kůži na pažích a křivé prsty.''

     Teď už měl zcela křídovou pleť. jemně jsem ho pohladila po ruce a usmála se, jako bych mu chtěla dodat více kuráže. Ani zdaleka to nebyl konec naší královské krasojízdy. To nejlepší teprve přijde.

     Sledovala jsem jeho tvář. Za tu dobu, co byl se mnou, ji naplnila hrůza, ale někde tam vzadu jsem stále viděla záblesky světla. Nesluší se nechávat práci rozdělanou. Všimla jsem si, že vlasy na hlavě mu prokvetly šedou barvou. Vrásky na tváři se zdály být mnohem hlubší. Dříve pevné ruce se nyní třásly tak moc, že začínal mít problém udržet v nich pero.

     ,,Táta mi podal jehlu a nit. Rozhodli jsme se začít ušima. Došla jsem k ní a jemně jí odhrnula vlasy. Ucho jsem přitlačila k hlavě a pečlivě ho přišila do vlasů. Každý steh byl dokonalý.'' Ukázala jsem místa, kde byly stehy. každý jeden z třiceti jsem si pamatovala.

     ,,Máma mi podala skalpel. Její obrovský nos nedal vyniknout její tváři. Pryč s ním. Precizní řez vpravo i vlevo. Ještě drobný nahoře mezi očima. Hotovo. Nevěřil byste, jak její tvář prokoukla. Pájkou jsme zastavili krvácení a přesunuli se k těch buclatým tvářím.'' Ukázala jsem mu všechny místa, kde probíhal řez a následně mu přiblížila představu jejích tváří. Zdálo se mi, že mi stále moc nevěří, ale za chvíli uvěří. Nemá na výběr.

     ,,Rozřízla jsem jí tváře od koutků úst až po poloviny lícních kostí. Uřízla přebytečnou kůži a pečlivě tváře sešila. Vypadala úžasně, ale celkový dojem kazilo její neustálé řvaní. Pořád ječela. Byli jsme přinuceni jednat. Amputovali jsme jí jazyk.'' Už měnil barvy jako chameleon, ale konec se ještě moc nepřiblížil.

    ,,Prsa udělal táta. Vytvořil jí velice krásné implantáty z expanzní pěny. Dokonce ani jizvy nebyly moc velké. jen takové malé pod prsy. Z dvojek měla během chvilky možná tak sedmičky, nebo osmičky. Úpravu paží jsme provedli prakticky stejně jako tváře. Přebytečnou kůži jsme prostě odstranili. O prsty se postarala máma. Abychom byli schopni je srovnat, museli se zlámat. Bolestivé, leč velice účinné.''

     Dala jsem mu chvilku, aby si mohl vydechnout. Nebylo třeba, aby zapomněl dýchat. Potřebovala jsem ho živého. Mrtvý policista není dobrý, jak si většina myslí. Dokonce ani uplácení, nebo vyhrožování není účinné. Já používám důmyslnější taktiku. ¨

    ,,Kde jsem to skončila?'' Položila jsem si prst na spodní ret a následně se široce usmála. ,,Už vím. Máme tu opravdovou lahůdku. Bříško. Citlivá partie každé ženy. Obzvláště pak u té, která měla těžký porod a ještě má kladný vztah k jídlu. Bylo třeba provést korekci. Když už jsme v tom byli, řekli jsme si, že děloha je jí prakticky k ničemu. Ženské potíže již nemusela řešit a navíc přišla o povislé bříško. Táta ještě provedl menší úpravu. Však víte, tam dole.'' Zasmála jsem se a ve zkratce mu ještě povyprávěla o nožkách.

     ,,Pojďme si to shrnout,'' navrhla jsem. Pokusil se vyjádřit svůj nesouhlas, ale já stejně začala. ,,Odstávající uši, minulost. Korekce tváře na jedničku. Pevná, velká prsa bychom měli. Povislá kůže na rukou a křivé prsty jsou pryč. Ženské potíže a větší břicho zmizelo a nožky jsou zase jako laňky. Práce odvedená na jedničku.''

     Zůstal na mě němě zírat, jakoby mu došly poslední kousky života. Opět ho chytím za ruce a začnu ho jemně hladit. Trochu se uvolní a opět začne vnímat. Snaží se zjistit, zda to, co říkám, je skutečnost, nebo jen fikce.

   ,,Neměj strach,'' usmála jsem se. ,,Přežila to. Tedy alespoň tři roky, než dostala rakovinu plic. Věřil byste tomu, že expanzní pěna je toxická?'' Tohle byla poslední část, která ho dostala na kolena. Přestal vnímat realitu. Všechny ty pocity, které jsem mu vštěpila, ho dostali do stavu, kdy nedovede přemýšlet sám za sebe.

    ,,Mohl byste mi odemknout ta pouta?'' požádala jsem ho a on bez sebemenšího zaváhání vytáhl klíč. Odpoutal mě a zůstal na mě zírat jako zombie. Obešla jsem stůl a objala ho zezadu kolem ramen. ,,Jsi moc fajn policista. Docela lituji, že jsi to odnesl.'' Dala jsem mu drobný polibek na tvář a vzala si jeho pistoli.

     ,,Pomůžu ti,'' ozval se chraplavým hlasem.

     ,,Já vím.'' Vzala jsem jeho diář a vypnula nahrávání. Opatrně vytáhla kazetu a pokynula mu, aby vstal. Stal se z něj můj věrný přívrženec. Otevřel mi dveře a bez váhání mě následoval. Poskytoval mi dostatečné krytí na to, aby se mi podařilo vloupat do jeho kanceláře a zahladit stopy nejen za mnou, ale taky za mými rodiči.

    ,,Miluji tě,'' ozval se znovu. Jen jsem se k němu s úsměvem podívala a nevěřícně zavrtěla hlavou. Nikdy jsem nepochopila, jak se do mě dovedou zamilovat potom, co jim tou hrůzou vymyju mozek.

     ,,Je na čase jít,'' zavelela jsem a on mě poslušně následoval. Jak jsem se zmínila. Můžete s policajtem udělat cokoliv, ale nikdy vám nebude tak věrný, jako právě v tuhle chvíli.

     Vešla jsem do výtahu a stiskla nejvyšší podlaží. Celou dobu se na mě láskyplně díval, jako bych pro něj byla bohem. Výtah se zastavil dvě patra pod střechou. Ukázal mi schodiště a potom se mnou vystoupal až ke dveřím. Jediný vstup na střechu a je zabezpečen laciným zámkem.

    ,,Dejte mi sako,'' pronesla jsem tiše. Poskládala jsem kousavý materiál do tvaru kvádru a použila ho jako tlumič. Stačil jediný výstřel a ocitli jsme se na střeše.

     ,,No není tu krásně?'' Rozhlédla jsem se kolem a pak vybrala západní atiku budovy. Společně jsme došli až na okraj, kde jsem se opřela o vyzděnou atiku. Dívala jsem se dolů na ulici, kde byla spousta turistů. Padesát pater volného pádu. To je přibližně sto padesát metrů ničeho.

     ,,Miluješ mě?'' obrátila jsem se k němu.

     ,,Miluji tě.''

     ,,Jak moc mě miluješ?'' zeptala jsem se tím nejsladším a nejzrádnějším hlasem.

     ,,Nade všechno,'' pronesl chraplavým hlasem, ,,udělám pro tebe cokoliv.''

     ,,Skočil bys pro mě tam dolů?'' Jen se podíval směrem, kterým jsem ukázala. Vylezl na atiku a bez zaváhání vykročil do prázdna. Sledovala jsem tu nádheru. Dívala jsem se, jak letí prázdnem a ve tváři má naprosté nic. Ozvala se hlasitá rána a následný křik. Bylo na čase jít domů.

    Sjela jsem výtahem a vydala se k východním dveřím z budovy. Nikoho jsem tam nepotkala. Po dvou stech metrech jsem se zastavila u dodávky. Třikrát jsem do ní udeřila a pak ještě dvakrát. Boční dveře se otevřely a já rychle vlezla dovnitř.

     ,,Jsi v pořádku?'' ozval se hned mámin starostlivý hlas. Táta mě pevně sevřel v náruči a přitáhl i mámu. Jak jsem říkala, krále smíte nenávidět, ale nesnažte se mu vzít to, co miluje.

     To můj táta je král.

     To má máma je jeho královna.

     To právě já jsem jejich malá princezna.