ScareCrowVea

Někdo by mohl říct, co by o tom někdo jako já mohl něco vědět. Měli by na to právo. Mohli by mě nařknout z toho, že jsem skutečnou lásku nepoznala, nebo že jsem příliš mladá na to, abych ji byla schopná pochopit. Ovšem že. Byli by to pádné argumenty, proč mě nebrat nijak vážně a zpochybnit mě, ale já mám vlastní názor. Podle mě lásku pochopit nelze. Láska je něco tak tajemného a úžasného, že ji nelze vysvětlit pomocí vědy či logického úsudku. V lásce pravidla neexistují. Láska se neřídí pravidly. Je svobodná. Objeví se náhle na místě, kde to občas ani nečekáme a okouzlí nás natolik, že děláme věci, které bychom jindy neudělali. Láska je něco magického. Říkáte, že na magii nevěříte? Potom nevěříte v lásku. Nemluvím zde o kouzlech, která mění vodu ve víno, z ničeho udělají oheň, nechají něco zmizet a další spousta věci, které si pod slovy magie či kouzlo představíme. Láska je magie, která se ukrývá v každém srdci. Je to magie, kterou v sobě máme, aniž bychom o tom tušili. Jednou jsem...

Běžela jsem lesem. Hnali mě do jejich pasti. Neměla jsem na výběr. Musela jsem to udělat. Musela jsem běžet dál. Nechápala jsem, proč se mě snaží polapit. Chránila jsem je, prala se za ně a přes to jim to bylo málo. Trpěla jsem hlady, ale neodvážila jsem se jim zabít jedinou slepici. Žila jsem s nimi v míru, ale oni mě shledali jako nebezpečí. Jejich psi se mě snažili uštvat a jejich pušky mě chtěly ranit. Vyhýbala jsem se stromům a snažila jsem se je zmást. Kličkovala jsem mezi úzkými větvemi i mohutnými kmeny. Utíkala jsem místy, kde jsou pařezy skryté pod spadeným a jehličím. Mířila jsem k místům, kde je les nejhustší a kde žije nejvíce zvěře. V tom jsem ucítila medvěda. Psi se vzdali a pádili zpět ke svým pánům. V ten moment jsem věděla, že jde po nich. Zoufalý křik se nesl přímo ke mně a medvědí bručení se ozývalo mezi ním. Rychle jsem utíkala zpět. Bylo mi jasné, že si běžím pro smrt. Ještě jsem zrychlila. V dálce se zableskla puška lovce, který spadl. Podívala jsem se stejný...

Doběhl jsem do našeho malého domku uprostřed lesa tam, kde se střetávají všechna roční období. Zastavil jsem se přede dveřmi a pohlédl na květiny, které jsem jí donesl na omluvu. Nerad jsem se s ní hádal a ona nerada viděla mou druhou tvář, kterou jsem se snažil držet, co nejhlouběji ve své duši. Natáhl jsem ruku ke chladné kovové klice, která mě dělila od mé lásky, ale náhle jsem zamrzl. Přemýšlel   jsem, přemítal si naši hádku, ale nakonec mě chladná klika pustila do skromného příbytku. Vešel jsem dovnitř a hrůza se ve mě mísila s děsem. Vše bylo rozházené, večeře, kterou mi nachystala byla vylitá na zemi. Prohlížel jsem si naši slujku, když jsem ji spatřil. Ležela v krvavé louži a hleděla mi do očí s takovým klidem. Vzal jsem ji do náruče, byla jako hadrová panenka, se kterou si hrávala naše dcera než zemřela. Natáhla ke mě ruku a dotkla se mé hrudě, abych nezapomněl. Pevně jsem ji sevřel v náruči a z očí mi stékaly slzy bolesti. Její tvář byla tak klidná, zatímco ta má se z...

     I ran through forest. They chased me to their trap. I didn't have a choise. I had to do it. I had to run. I didn't know why they tried to catch me. I protected them, I thought instead them and it was still little for them. I starved, but I didn't dare to kill their animals. I lived with them at peace, but they saw me like danger.      Their dogs were tried to hunt me and their guns were wanted to hurt me. I keeped trees and tried to confuse them. I quibbled between strait boughs and mighty logs. I ran over places, where were stumps under fallen needles.      I beared down on places, where was the densest forest and where lived the most animals. Suddenly I felt a bead's smell. The dogs were given up   and ran back to their men. In the moment I knew, that bear went to them.      The agonised scream was heard all the forest and beard's grunt was heard between this. I ran back speedily. I kne...

Píše se rok 2175. Země byla napadena! Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naši planetu. Kdo se včas neukryl do podzemí, byl zničen. Přežilo jen několik zástupců lidské rasy. Začíná postapokalyptická budoucnost, v níž nepřátelé lidstva mají převahu. Zatím...       Zpracování: vypravování s prvky sci-fi rozvíjející výchozí text      Netrpělivě přecházím po hale. Už je to několik hodin, co Max a William odešel na průzkum a stále se nevrací. Bratr mě klidně pozoruje a povaluje si jeden z nábojů v dlani. Nechápu, jak může být Jake tak klidný. Max s Williamem opět hazardují s životy nás všech.      Náhle se ozve zaskřípání poklopu. Vrátili se, ale ještě nejsou mimo ohrožení života. Jsem na ně tak strašně naštvaná. Rázným krokem se rozejdu přímo k poklopu, který vede na povrch. Nechávám Jakea za sebou. Sotva zahlédnu jejich tváře, je mi jasné, co se stalo. Tváří se provinile a zároveň tak tr...