Volání měsíce
Probudila jsem se uprostřed noci. Měsíc mi zářil přímo do tváře jasným, bílým světlem, které mi nedovolilo znovu usnout. Nedovedla jsem od toho ohromného poskvrněného útvaru na obloze odtrhnout svůj pohled. Všechna má pozornost, všechen můj zájem byl pevně svázán právě s oním velikánem. Cítila jsem, jak mě k sobě volá. Vnímala jsem, jak ke mně natahuje své silné paže. Volal mě svým zničujícím hlasem. A já nedovedla odolat tomu volání, které tolik vábilo mé smysly. Jak bych taky mohla oponovat tak ohromné síle? A pak jsem ucítila ten dotek. Někdo mě vzal za ruku. Vyděsilo mě pomyšlení, že to byl právě měsíc. Děsilo mě, že by mě povolal do svých řad. Věděla jsem, že se ten den blíží. Věděla jsem, že se blíží den, kdy se všechno změní. A až ten den nastane, už nikdy nebudu jako dřív. V ten den zemři a povstanu jako někdo naprosto odlišný. Dnes to však jistě nebude, že? Ten dotek jsem totiž poznávala. Byl mi důvěrně známý. To teplo, které mě objalo, jakmile se mě dotkl. Jeho vůně mě ob