Pocit mezi námi
Slyšela jsem jen tep vlastního srdce. Nepravidelný a tak pomalý. Byla to jen ozvěna v tichu, které kolem mě nastalo. Každý další úder se zdál být slabší, ale v tom tichu zněl tak silně. Cítila jsem prázdnotu, která v něm sílila. Prázdnotu, která sílila, zatímco mé srdce sláblo. Poslední jiskry světla začínaly blednout. Pokoušela jsem se je udržet, ale zbývalo mi tak málo sil. Cítila jsem konec. Blížil se. Už byl tak blízko. Chlad začal olizovat konečky mých prstů. Plížil se po mém těle. Ovíjel se kolem mě jako had, zatímco mým tělem se rozlévala prázdnota jako jed. Každý další nádech byl těžší. Chladný vzduch mě pálil v plicích. Přímo hořely chladem. Krátké a mělké nádechy jen posilovaly zatracení. Naděje na přežití už dávno zmizela. Zůstal se mnou jen strach. Strach z nejistoty. Co bude, až opět zavřu oči? Otevřu je ještě někdy, nebo navždy zůstanu v temnotě? Co bude dál?...