Ztracená ve vzpomínkách
Seděla jsem vysoko nad jejich hlavami. Sledovala jsem jejich bezstarostné rozesmáté tváře. Vraceli se zpět do svých domovů. Zpět ke svým běžným životům. Na rohu ulice jsem zahlédla mladou dívku, která se culila na mladíka, který jí právě něco šeptal. Najednou začala poskakovat radostí a ocitla se v jeho náručí. Parta žen, které si povídaly a přitom se hlasitě smály. Spousta taxíků, které v podnapilých lidech viděli peníze. Všechny ty obyčejné věci, které byly tak vzdálené mému světu. Už jsem si nepamatovala, jaké je to žít. Zapomněla jsem na to, jaké je to být člověkem. Zadívala jsem se na posledních pár opozdilců. Ztratila jsem se ve svých myšlenkách. Snažila jsem se najít poslední útržky mých vzpomínek. Stále jsem doufala, že nejsou úplně ztracené. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Odmítala jsem se vzdát té naděje, která v tom byla. Měla jsem strach, že bych tím ztratila sama sebe. ...