Záhadné zmizení
Slohová práce na téma písemné maturitní zkoušky z češtiny z podzimu 2017.
V kanceláři horské služby na severu Norska zazvonil telefon. Zvedl ho mladík, který obdržel velice znepokojivou zprávu o nálezu lidského těla v ustupujícím ledovci. Okamžitě byla vyslána hlídka, která vysvobodila mužské tělo z ledu společně s druhým tělem mladé ženy. Podle dokladů nalezených v kabátu mladé ženy bylo zjištěno, že těla patří malželskému páru Alexandře a Thomasovi Millerovým. Otázkou však zůstávalo, jak se do ledovce dostli a co se jim stalo.
Druhá světová válka byla bezpochyby největším krveprolitím v moderním světě. Proti sobě nestály jen státy, ale dokoce státy válčily samiproti sobě. Thomas Miller bojoval za svou rodinu na severu Rakouska po boku Čechů a svých druhů z Rakouska. Na bojišti strávil již tři roky, během kterých přišelo narození své malé dcery, o její první narozeniny a dokonce o její první slova. Každý den strávený na bojišti ho držela nad vodou jen myšlenka, že se chce setkat se svou ženou a dcerou. Chtěl jim zajistit bezpečí, které v té době bylo v troskách.
Dostal rozkazy zaútočit na vesnici, ve které žil. Dva dny před plánovaným útokem opustil své stanoviště a uprchl zpět k ženě. Rychle dovedl objasnit celou situaci a svým činem zachránil bezpočet lidských životů. Museli utéct daleko od všeho. Stal se zrádcem, desertérem a špehem. Šance na jeho přežití byla mizivá, ale jeho houževnatost neznala hranic. Vedl svou ženu na sever. Dceru ponechali u známých na jihu Polska, kde boje nebyly tak nelítostné.
Byli až na severu Norska. Měli tam být v bezpečí. Měli tam počkat na konec války a vrátit se pro dceru. V poklidu žili v opuštěné horské chatě. Nezdržovali se dlouho ve městě, ani mezi lidmi. Byli maximálně opatrné, ale i přesto je našli.
Psal se rok 1945. Konec války byl již na dohled, ale Millerovi se toho dne nedožili. 8.dubna 1945 je nalezl pozůstatek německé armády, který plenil všechny domy, které potkal. Bezcitně je zastřelili. Nutili Alexandru Millerovou sledovat pomlou bolestivou smrt jejího manžela a sama byla několikrát znásilněna. Smrt pro ně byla vysvobozením.
Němci jejich těla zakopali pod okraj ledovce. Těla se postupem času staly součástí ledovce a s postupným táním vyšla na světlo světa.
Tento příběh zasáhl mnoho historiků a všem vyšetřovatelům dalo nemalé úsilí najít souvislosti v osudu mladých manželů Millerových. Během vyšetřování se našel i deník psaný Alexandrou Millerovou, která popisovala každý den úniku a složitou analýzou a rozborem se našla i jejich tehdy dvouletá dcera, pro kterou bylo nalezení jejích rodičů nesmírně silným momentem.
V kanceláři horské služby na severu Norska zazvonil telefon. Zvedl ho mladík, který obdržel velice znepokojivou zprávu o nálezu lidského těla v ustupujícím ledovci. Okamžitě byla vyslána hlídka, která vysvobodila mužské tělo z ledu společně s druhým tělem mladé ženy. Podle dokladů nalezených v kabátu mladé ženy bylo zjištěno, že těla patří malželskému páru Alexandře a Thomasovi Millerovým. Otázkou však zůstávalo, jak se do ledovce dostli a co se jim stalo.
Druhá světová válka byla bezpochyby největším krveprolitím v moderním světě. Proti sobě nestály jen státy, ale dokoce státy válčily samiproti sobě. Thomas Miller bojoval za svou rodinu na severu Rakouska po boku Čechů a svých druhů z Rakouska. Na bojišti strávil již tři roky, během kterých přišelo narození své malé dcery, o její první narozeniny a dokonce o její první slova. Každý den strávený na bojišti ho držela nad vodou jen myšlenka, že se chce setkat se svou ženou a dcerou. Chtěl jim zajistit bezpečí, které v té době bylo v troskách.
Dostal rozkazy zaútočit na vesnici, ve které žil. Dva dny před plánovaným útokem opustil své stanoviště a uprchl zpět k ženě. Rychle dovedl objasnit celou situaci a svým činem zachránil bezpočet lidských životů. Museli utéct daleko od všeho. Stal se zrádcem, desertérem a špehem. Šance na jeho přežití byla mizivá, ale jeho houževnatost neznala hranic. Vedl svou ženu na sever. Dceru ponechali u známých na jihu Polska, kde boje nebyly tak nelítostné.
Byli až na severu Norska. Měli tam být v bezpečí. Měli tam počkat na konec války a vrátit se pro dceru. V poklidu žili v opuštěné horské chatě. Nezdržovali se dlouho ve městě, ani mezi lidmi. Byli maximálně opatrné, ale i přesto je našli.
Psal se rok 1945. Konec války byl již na dohled, ale Millerovi se toho dne nedožili. 8.dubna 1945 je nalezl pozůstatek německé armády, který plenil všechny domy, které potkal. Bezcitně je zastřelili. Nutili Alexandru Millerovou sledovat pomlou bolestivou smrt jejího manžela a sama byla několikrát znásilněna. Smrt pro ně byla vysvobozením.
Němci jejich těla zakopali pod okraj ledovce. Těla se postupem času staly součástí ledovce a s postupným táním vyšla na světlo světa.
Tento příběh zasáhl mnoho historiků a všem vyšetřovatelům dalo nemalé úsilí najít souvislosti v osudu mladých manželů Millerových. Během vyšetřování se našel i deník psaný Alexandrou Millerovou, která popisovala každý den úniku a složitou analýzou a rozborem se našla i jejich tehdy dvouletá dcera, pro kterou bylo nalezení jejích rodičů nesmírně silným momentem.
Komentáře
Okomentovat