ScareCrowVea

Byla temná noc. Mnohem temnější, než ty předešlé. Blížil se čas temnoty. Období trvající několik dní, kdy na nebe nevystoupilo ani jedno slunce, nevyšel měsíc a dokonce se neobjevila jediná hvězda. Byla to část roku, kdy celý svět upadl do ticha. Celý svět usnul a probral se až při východu nejmenšího slunce. Ale tentokrát se něco změnilo. Ve světě bouřila válka. Bylo jisté, že tentokrát Období temna neproběhne v tichosti. Válka nikdy nespí. Obzvlášť ne válka, kterou nevedou jen lidé. Tato válka přesáhla lidská území a rozšířila se i mezi Vastayské kmeny. Vastayové jsou bytosti, které se lidem mnohdy podobají, ale mají v sobě magii. Někteří více a někteří méně. Soužití lidí a Vastayů mělo vždy velice křehké základy. Způsoboval to strach. Strach pramenící z nepochopení se navzájem. Lidé nechápali magii a její zákonitosti, z čehož pramenil strach. A Vastayové nedovedli pochopit lidské vynálezy a jejich mnohem složitější společenské uspořádání. Problém však prohlub...

Tento příběh začal jako příjemně strávený den, ale proměnil se v bolestivou vzpomínku. Radost vystřídala bolest a to v jediný kratičký moment. Jako byste si vzali bonbón z bonboniéry, který je sladký na povrchu, ale hořký uvnitř. Člověk si občas neuvědomuje, jak tenká vrstva sladké čokolády ho dělí od trpké náplně.       Byla sobota. Vstala jsem strašně brzy, což u mě o víkendu není vůbec běžné. Tentokrát jsem však skutečně vstala. Nezůstala jsem ležet, ani jsem se nesnažila znovu usnout. Venku už bylo tolik světla, že mi to nedalo. Místo toho jsem se posadila ke stolu. Otevřela notebook a v prohlížeči našla termín Výstavy . Ani jsem nevěděla, co vlastně hledám. Věděla jsem jen to, že je sobota a mohla bych sestru vytáhnout někam ven. Mohly bychom spolu jet na výlet. Jenže kam? A tak jsem přišla k nápadu, který se nakonec uskutečnil. Prohlížeč mi vyhodil spoustu výsledků. Ale mě zaujal ten úplně první. Výstava Šmoulů. Víc jsem nepotř...