Probuzení
Bolest. Nic než ochromující bolest. Temnota kroutící se pod tíhou té neutuchající bolesti. Všude jen tma, zatracení, smrt. Všechno pokryla ta šílená bolest. Roztahovala se po mém těle. Zmocnila se všeho, co se jí připletlo do cesty. Pohlcovala mě a já neměla šanci jí uniknout. Byla všude. byla nákazou, proti které nelze bojovat. Jen marně jsem se jí snažila ubránit. Ztratila jsem všechnu naději na záchranu. Najednou se uprostřed té šílené, neutuchající bolesti objevilo světlo. Jen střípek, který pro mě znamenal vše. Byl to jen střípek světla, ale znamenal záchranu. To ten jediný střípek světla utišil bolest, abych opět mohla dýchat. To jeho zásluhou mé srdce opět tlouklo. Díky tomu střípku jsem opět mohla dýchat. Mohla jsem opět žít. To ten střípek světla mě vytáhl zpět na světlo. To on mi vdechl život a daroval svobodu. Díky němu jsem opět byla šťastná. Zdálo se, že vše dává smysl. Zdálo se, že svět dává smysl...