Probuzení

-
     Bolest. Nic než ochromující bolest. Temnota kroutící se pod tíhou té neutuchající bolesti. Všude jen tma, zatracení, smrt. Všechno pokryla ta šílená bolest. Roztahovala se po mém těle. Zmocnila se všeho, co se jí připletlo do cesty. Pohlcovala mě a já neměla šanci jí uniknout. Byla všude. byla nákazou, proti které nelze bojovat. Jen marně jsem se jí snažila ubránit. Ztratila jsem všechnu naději na záchranu. 
     Najednou se uprostřed té šílené, neutuchající bolesti objevilo světlo. Jen střípek, který pro mě znamenal vše. Byl to jen střípek světla, ale znamenal záchranu. To ten jediný střípek světla utišil bolest, abych opět mohla dýchat. To jeho zásluhou mé srdce opět tlouklo. 
     Díky tomu střípku jsem opět mohla dýchat. Mohla jsem opět žít. To ten střípek světla mě vytáhl zpět na světlo. To on mi vdechl život a daroval svobodu. Díky němu jsem opět byla šťastná. Zdálo se, že vše dává smysl. Zdálo se, že svět dává smysl. A potom to světlo pohaslo. Zmizelo a já opět propadla temnotě, která na mě zanechala jizvy. 
     Ztrácela jsem naději, kterou mi to světlo darovalo. Bojovala jsem s bolestí. Snažila se vyhrát souboj, který byl už předem prohraný. Znovu jsem sváděla souboj s temnotou, která v mém srdci stále sílila. Zapomínala jsem, kým jsem. Ztrácela jsem samu sebe. Dokud se mé srdce neuklidnilo. Mé srdce se zastavilo. Mé city se přestaly bouřit. Všechna ta bolest, ztráta a zmatek se na krátký okamžik zastavil. Najednou jsem viděla to, co přede mnou bylo celou tu dobu skryté. Našla jsem cestu v temnotě, po které lze kráčet a nepropadnout zatracení. 
   
Nyní se již temnoty nebojím. Vím, že je mou součástí, ačkoliv jsem se jí celý život snažila popírat. Přijala jsem temnotu a mé srdce nalezlo klid. Mé city se přestaly bouřit a má mysl přestala křičet o pomoc. Střípek světla, který pohasl, nebyl poslední. Světlo stále existuje a já mohu opět najít svůj střípek, který opět rozsvítí mé srdce. 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Osudy zahalené tajemstvím

-
     Britský archeolog a výzkumník Percy Fawcett se společně se svým synem Jackem a dlouholetým přítelem Raleighem Rimellem vydali v roce 1925 do brazilské džungle, aby nalezli bájné ztracené město. Pojmenovali ho město Z. V případě Percyho se jednalo již o několikátou expedici. Ani jeden se však z výpravy nevrátil, a jejich další osudy tak zůstaly obestřeny tajemstvím.      ,,Jacku!'' volal na mě otec, zatímco jsem stál hned vedle něj. Pobaveně jsem se pousmál a poklepal ho na rameno. Překvapeně se otočil a bez dalších slov mi do dlaní vtiskl fotoaparát. Rimell se potloukal kolem s rukou zavěšenou na opasku v těsné blízkosti své pistole, se kterou snad i spal.      Expedice začala jen před třemi dny a otec si už stihl popsat polovinu svého zápisníku. Zapisoval tam snad vše, od banálních věcí po nezvyklé události (jako například ne příliš milý rozhovor s opilým pilotem malé helikoptéry). Byl tak zapálený do své práce, že č...
Další informace

Ponechaná samotě

-
      Najednou jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem ztracená. Marně jsem se natahovala po hlasech, které mě opouštěly. Marně jsem u nich hledala pomoc. Prosila jsem je, aby zůstali. Aby mě neopouštěly. Všechno, co jsem do té doby znala, mizelo v temnotě.       Ocitla jsem se v neznámu. Topila jsem se v temném oceánu a nedokázala vyplavat nad hladinu. Jako by nade mnou byla neproniknutelná vrstva ledu, která mě odsoudila k věčnému tonutí. Každý další nádech se zdál těžší. Bolestivější. Neviděla jsem důvod dýchat, ale bála jsem se přestat. Neviděla jsem před sebou světlo, ale nechtěla jsem se oddat temnotě. Neměla jsem víru ve své přežití, ale odmítala jsem se vzdát.       Strach z konce byl větší než bolest z nekonečného tonutí. Nutila jsem se nadechnout. Znovu a znovu. Až jsem si na tu bolest zvykla. Jako by ztratila svou sílu, ačkoli jsem si byla dost vědoma její přítomnosti. Všechno to odloučení...
Další informace

Záhadné zmizení

-
Slohová práce na téma písemné maturitní zkoušky z češtiny z podzimu 2017.      V kanceláři horské služby na severu Norska zazvonil telefon. Zvedl ho mladík, který obdržel velice znepokojivou zprávu o nálezu lidského těla v ustupujícím ledovci. Okamžitě byla vyslána hlídka, která vysvobodila mužské tělo z ledu společně s druhým tělem mladé ženy. Podle dokladů nalezených v kabátu mladé ženy bylo zjištěno, že těla patří malželskému páru Alexandře a Thomasovi Millerovým. Otázkou však zůstávalo, jak se do ledovce dostli a co se jim stalo.      Druhá světová válka byla bezpochyby největším krveprolitím v moderním světě. Proti sobě nestály jen státy, ale dokoce státy válčily samiproti sobě. Thomas Miller bojoval za svou rodinu na severu Rakouska po boku Čechů a svých druhů z Rakouska. Na bojišti strávil již tři roky, během kterých přišelo narození své malé dcery, o její první narozeniny a dokonce o její první slova. Každý den strávený na bojišti ho držela nad v...
Další informace