Osudy zahalené tajemstvím

     Britský archeolog a výzkumník Percy Fawcett se společně se svým synem Jackem a dlouholetým přítelem Raleighem Rimellem vydali v roce 1925 do brazilské džungle, aby nalezli bájné ztracené město. Pojmenovali ho město Z. V případě Percyho se jednalo již o několikátou expedici. Ani jeden se však z výpravy nevrátil, a jejich další osudy tak zůstaly obestřeny tajemstvím.

     ,,Jacku!'' volal na mě otec, zatímco jsem stál hned vedle něj. Pobaveně jsem se pousmál a poklepal ho na rameno. Překvapeně se otočil a bez dalších slov mi do dlaní vtiskl fotoaparát. Rimell se potloukal kolem s rukou zavěšenou na opasku v těsné blízkosti své pistole, se kterou snad i spal.

     Expedice začala jen před třemi dny a otec si už stihl popsat polovinu svého zápisníku. Zapisoval tam snad vše, od banálních věcí po nezvyklé události (jako například ne příliš milý rozhovor s opilým pilotem malé helikoptéry). Byl tak zapálený do své práce, že často přehlížel životu nebezpečné situace, které hlídal Rimell. Jako bratři se společně prodírali tolika džunglemi, pavučinou propletenými chodbami ztracených měst.

     Ze vzpomínek na otcovy předešlé expedice mě vytrhl Rimell: ,,Neměl by ses zastavovat, Percy nás bez povšimnutí někde zapomene.'' Pouze jsem přikývl, nechtělo se mi s ním vybavovat. Rychle jsme následovali otcovy stopy v blátě, když se ozval křik.

     Stačil jediný náš vzájemný pohled, abychom se oba rozběhli kupředu. Rimell s rukou na pistoli jen stěží rozrážel rostliny před námi, které nás bičovaly svými chapadly. Stopy náhle skončily. Rimell se jen marně rozhlížel po dalších. Otec zmizel bez jediné stopy.

     ,,Přece,'' začal jsem nechápavě, ,,přece se nemohl jen tak vytratit. Musíme...'' zakryl mi ústa. Něčemu bedlivě naslouchal, ale já nic neslyšel. Tichem se ozvalo cvaknutí cvočku na pouzdře pistole. Jeho pomalé, tiché kroky směřovaly k hustému porostu zdejší džungle. Zůstal jsem se dívat na jeho vzdalující se záda. Něco ho přímo vtahovalo do neprůstupné mlhy rostlin. Když vtom, jsem ucítil podivnou tekutinu kapající na mé rameno. Pomalu jsem zvedl hlavu a do tváře mi stekla hustá, dosud teplá krev.

    Můj výkřik a následný pád do měkké rašeliny přivolaly mého ochránce Rimella. Nebylo třeba slov, aby mu bylo jasné, o co jde. Bylo to tak zřejmé. Z očí se mi tanuly ohromné slzy, které mi Rimell ochotně utřel svou dlaní a pevně mě stiskl ve své náruči. Citili jsme tu stejnou bolest, v tu chvíli jsme o rodinu přišli oba. Prokletý rok 1925, prokletá brazilská džungle. Trvalo to snad hodinu, než jeden z nás dovedl promluvit.

    ,,Musíme...Musíme ho pohřbít,'' ozval se jako první Rimell. Nad obzorem se již smrákalo, byl nejvyšší čas konat. Vraceli jsme se kousek zpět k místu, kde mému otci zanikl život.

     Batoh ležel na zemi celý smáčený otcovou krví, ale otcovo tělo bylo pryč. ,,Nenechám přece otce zemřít zbytečně. Hledal bájné město Z? Dobře, naleznu ho pro něj, aby jeho památka nezanikla jako jeho tělo.'' V duši jsem se zapřísáhl, že to udělám. Dost bylo slz a smutku. Museli jsme pokračovat.

    Dny se střídaly s nocí. Dlouhé probdělé noci s poznámkami otce a doprovodným chrápáním Rimella. Ztrácel jsem naději pro nalezení Z, ale touha poznat dosud nepoznané stále sílila. Píši do zápisníku: Přijeli jsme 4.července 1925, dnes je 4.září 1925. Již dva měsíce, tedy bez tří dnů, se společně s Rimellem dereme neznámou a neobydlenou částí brazilské džungle bez mého otce Percyho...

    Zhroutil jsem se k zemi. ,,Zatracený balvan,'' zanadával jsem a marně hledal tužku. Moje zlostné vrčení jen rozesmálo můj doprovod, který se na rozdíl ode mě bavil nad mým neštěstím.

    Obešel mě a šel dál, zatímco jsem se snažil posbíral na nohy. Spěchal jsem za ním, abych ho trochu zklidnil kousavou poznámkou, když pod ním zmizela zem. Zhroutil se dolů, jen náhodou se dokázal chytit okraje. Doběhl jsem k němu, snažil jsem se ho vytáhnout, ale pomalu mi unikal z pevného sevření mých dlaní. Byli jsme již u cíle, nemohl jsem ho ztratit. Ze všech sil jsem zatáhl, ale neměl jsem jich dost. Poslední, co řekl, bylo: ,,To je v pořádku, shledám se s tvým otcem. Budeme na tebe dávat pozor, společně.'' Dopadl na dno hluboké, kamenem vyzděné šachty.

    Tato expedice je prokletá. Varováním nám byl již opilý pilot helikoptéry. Otcova smrt, dlouhá cesta, která měla být jen na čtyři dny, smrt Rimella. Vše je varováním před kletbou, která tu na mě celou tu dobu čekala.

    ,,Mýlíš se, Jacku Fawcette, kletba, kterou vidíš, nečeká na tebe, ale na ostatní. Ty jsi byl prokletý již jako plod uvnitř tvé matky.''

    Hleděl jsem na drobnou dívku, která kráčela na druhé straně šachty. Její oči žhnoucí modří moře, bledé až do bíla lesklé dlouhé vlasy a její až sněhobílá pleť. byla to dívka opředená tajemstvím. Dívka z mých snů.

    Brzy jsem pochopil, že jsem musel ztratit vše, abych získal nedosažitelné. V den smrti Rimella jsem přišel o poslední, pro mně cennou, věc (i když to zní odpudivě), ale zároveň jsem získal Aliteru, dívku obestřenou temnotou, a život v bájném městě Z.

    To město volilo, kdy se komu ukáže a jakou to bude mít cenu. Město Z se samo nabídlo, aby se stalo mým domovem.

    Pro celý svět záhadné zmizení tří archeologů z Británie, lze vysvětlit jen tehdy, když věříte v báje, kletby, magii, a co hlavně, ve věčný život. Bájné ztracené město Z je Antantidou v brazilské džungli. Záhadné zmizení je tehdy pro lidské obyvatelstvo země nejlepším vysvětlením.